Domov » Žurnál+ » Autor: Petra Holíková

Žurnál+

Moje múzy

Petra H. » Tvorba / 2021-03-08 13:40:04 /  7 komentárov / 5 lajkov

Pokud moji tvorbu znáte, tak jste si určitě všimli, že se všechno, co dělám, se točí kolem zvířat. Od výběru materiálů, ze kterých šiju kabelky a batohy (všechny jsou veganské), přes vzory mých potisků látek, až po kresby - všude můžete najít nějakou spojitost s přírodou a zvířaty.

Zvířata mám ráda odmalička - už jako tříletý prcek jsem vlezla do akvária za křečkem, protože jsem si ho chtěla pohladit (odměnil se mi za to zahryznutím do prstu). Pokaždé, když jsem unavená nebo naštvaná, tak říkám, že uteču do Afriky a budu v lese žít s gorilami - tohle se mi dokonce před třemi lety částečně splnilo. Když jsem dobrovolničila v anglickém útulku pro opičky, bydlela jsem uprostřed lesa obklopená kapucíny, makaky a chápany.

Momentálně sice doma žádná zvířátka nemám, ale kamarádím se s dvěma bandami koček, které jsou pro mě nekonečným zdrojem inspirace, a tak bych vám některé z nich ráda představila. Říkám jim Micinky a Divočáci. 

 

Paní Mňouková

Mňouky je první z Micinek, se kterou jsem se seznámila. Šla jsem jednou po ulici a všimla jsem si kočky, která seděla na elektrické bedně. Normálně cizí kočky nehladím, protože mi bylo odmalička vtloukáno do hlavy, že přenáší nemoci, ale tahle kočka se na mě dívala takovým způsobem, že jsem neodolala a vrhla se na ni. A dobře jsem udělala - Mici Mňouková je totiž neskutečný mazel, takže jsem se u ní nakonec zastavila asi na hodinu a pořádně ji prodrbala. Myslela jsem si, že je to toulavá kočka, protože když jsem po pár dnech šla stejnou ulicí, tak opět seděla na bedně a hlasitě se dožadovala mazlení. Brzy jsem ale zjistila, že Mňouky je ve skutečnosti velká herečka - má doma dva pokojíčky jen pro sebe, plnou misku a ještě moc hodnou paničku. Panička má ale jednu vadu - je tak hodná, že k sobě vezme každou kočku, která potřebuje pomoc, a to se Micince vůbec nelíbí, protože se nerada dělí o pozornost, a proto chodí trucovat. Je to mistryně v urážení a vyvolávání pocitu viny - stačí, abych ji pár dní nenavštívila a to byste pak měli slyšet, jak nadává a naříká.

Mici Mňouková má nejradši drbání na zadečku, tak jsem ji v její oblíbené póze zvěčnila v mém obrázku Lisabon.

 

Herminka

Druhá z Micinek, se kterou jsem se skamarádila, je Herminka. Herminka byla nejdřív stydlivá - sice se nechala hladit a hrála si se mnou, ale nenechala se zvednout a pochovat. Opravdu jsme se skamarádily až po roce - jednou mi zničehonic skočila na klín a začala se mazlit. Teď mi s oblibou skáče za krk a lísá se o mě tak dlouho, dokud nemám oblečení plné jejích bílých chlupů, takže při odchodu většinou vypadám jako holubí paní ze Sám doma 2. 

Herminku jsem taky nakreslila při její nejoblíbenější činnosti - lísaní.

 

Princezna

Princezna alias Bucifálek se narodila v zahrádkářské kolonii, a protože byla už od narození velmi drobná, tak ji její kočičí matka odmítla. Princezna je ale chytrolín, takže si i tak poradila a běhala za lidmi a žebrala jídlo od nich. Naštěstí se ji podařilo odchytit a dostala se k paničce Micinek. Já jsem z ní nejdřív viděla jen její oči.

Všimla jsem si, že když si hraju s Herminkou nebo s některou jinou kočkou, tak mě pozorují z křoví dvě žluté oči. Postupně se čím dál víc oči přibližovaly, až nakonec jednoho dne Princezna nemohla odolat, vykoukla z křoví celá a zapojila se do hraní. 

Nejradši si hrála se stébly trávy - jako torpédo za nimi běhala a skákala do vzduchu. Hrozně mě těšilo pozorovat, jak při hraní postupně sílí a je den ode dne mrštnější a rychlejší. Teď už je z Princezny mladá slečna, takže ji běhání za trávou moc nezajímá, ale pořád je to malé čertisko.

Princeznu jsem nakreslila s její sestřičkou Terezkou, jak honí včelku.

 

Budulínek

Budulínek je nejmladší z Divočáků - tak říkám skupince divokých koček, které žijí v jednom vnitrobloku poblíž místa, kde bydlím. Poprvé jsem je objevila asi před čtyřmi lety při cestě do práce. Měla jsem práci, která mě ubíjela, a abych si nějak zpříjemnila ranní cestu, šla jsem jednoho dne jinou trasou než obvykle. Když jsem procházela podél zaparkovaných aut, tak jsem uviděla, že zpod jednoho na mě vykukuje vyhublá zbědovaná kočka. Další ráno tam opět byla, a tak jsem koupila pamlsky a nabídla jí je. Trvalo dlouhé měsíce, než mě nechala se přiblížit, a já jsem ji mezitím pojmenovala Sněhurka a zjistila jsem, že je vůdkyní rodinky divokých koček. Rodinka se nekontrolovaně množí, protože obyvatelé vnitrobloku, ve kterém žije, schválně pouštějí ven své nekastrované kocoury.

Sněhurka a další kočka, Felix, mají sice koťátka každého půl roku, ale pokaždé jsem je viděla jen pár dní po porodu a pak zmizela - buď je lidé zabili nebo je kočkám vzali ještě jako miminka. Teprve loni na konci léta se nějakým zázrakem čtyřem koťatům podařilo přežít - když jsem je viděla, tak jsem si řekla, že je musím zachránit a kočky nechat vykastrovat, aby se ten nekonečný kruh konečně uzavřel. A tak už půl roku denně chodím ochočovat moje Divočáky. Zatím jsem chytila šest koček, ale Sněhurku a Felix se mi pořád nedaří chytit (komplikuje mi to tam pár lidí).

Budulínek je můj první a zároveň nejmladší úlovek. Je to pravděpodobně synek Sněhurky a na to, že se narodil na ulici, je neskutečně rozmazlený, zlobivý, panovačný a namyšlený :) Právě díky jeho namyšlenosti se mi ho podařilo chytit - vždycky, když jsem donesla Divočákům krabici (jako výchovný a ochočovací prvek), tak do ní hned vlezl, vztyčil hlavičku a tvářil se jako malý generál, kterému patří celý svět. Tak jsem si jednou půjčila od paničky Micinek přepravku na kočky - dala jsem ji na zem, nastražila do ní papání a Budulínek do ní hned napochodoval :) Škoda, že to takhle lehce nejde se všemi...

Budulínka jsem zakomponovala do obrázku Barcelona

 

Pacík

Pacínek je synek Felix a je to úplný opak Budulínka - je citlivý a špatně nese změny. Denně jsem si s ním hrála a dávala mu jídlo přímo z ruky, dokud se neochočil natolik, že si za papáním vlezl do přepravky. 

Pacínka jsem nakreslila hned dvakrát - tento obrázek jsem dělala, když jsem neměla ještě přesně zmapované Pacínkovo zbarvení (viděla jsem ho vždycky jen za tmy), takže si není úplně podobný.

Zato tento obrázek je už kreslený podle fotek.

 

Mikeška

Lapení Mikešky (sestřičky Pacíka) byla opravdová zkouška mé trpělivosti. Chytala jsem ji nadvakrát - poprvé se mi ji povedlo chytit vlastně hned poté, co jsem si předsevzala, že koťátkům pomůžu - Miki byla jako malá hrozně zvědavá a nebojácná, takže si se mnou hned začala hrát a já jsem ji jednoduše chňapla rukama a v kartonové krabici odnesla domů. Jenže, když jsem ji doma vypustila, tak se tvářila tak nešťastně a vystrašeně, že jsem ji po pár hodinách pustila zase na svobodu. Později jsem toho litovala, protože mi pak trvalo několik měsíců ji znova chytit, ale nakonec jsem ráda, že to tak dopadlo. Dneska už totiž vím, že je pro koťátka lepší, když zůstanou se svou rodinou co nejdéle. Koťátka, která se kočkám odeberou moc brzo, můžou mít zdravotní problémy a hlavně nejsou socializovaná, takže nevědí, jak si hrát, a můžou škrábat a kousat.

Miki se mi nikdy nepovedlo pořádně vyfotit - jednak proto, že byla zima a tudíž tma, a také proto, že je neposedná a pořád musí někde skákat.

Miki, Pacínek, Budulínek a ještě jejich starší sestřička Anežka jsou teď u paničky Micinek, která mi s celou misí pomáhá, a postupně se kastrují a zvykají si na lidskou společnost.

Mauglí

Na závěr Vám ještě představím Mauglího. Mauglíka jsem chytila v únoru poté, co se delší dobu potuloval kolem Divočáků. Měl chudák svrab v ouškách a po celém těle rány, ale ukázalo se, že je to velký mazel. Možná si myslí, že je pes, protože se tak rozhodně chová - nejraději celý den polehává na posteli a mazlí se nebo si hraje s balónky. Stačí na něj zašišlat a už přede a tulí se. Původní plán byl, že se Mauglíček po kastraci pustí zpátky ven, ale je to takový ťuňta, že jsem se bála jej vracet do divočiny, takže je momentálně v útulku v Brně - pokud byste o něj měli zájem, ráda Vám pošlu kontakt.

Mauglí je posedlý propiskami - krade je ze stolu :)

Mauglíka jsem zatím do žádného dílka nezpracovala, ale určitě se na něj také dostane.

Na závěr bych Vás ještě chtěla o něco poprosit - pokud máte doma kočku nebo kocoura, prosím nechte je vykastrovat. Nevěřili byste, kolik času, peněz a námahy stojí chytat nechtěné divoké kočky.

Komentáre

AdharaDecor Blog je pekný, až na ten záver, s ktorým sa nestotožňujem. Je kruté kastrovať zvieratá, ktoré ešte nepriviedli na svet žiadne preživšie potomstvo. Keď si odrodia, tak v pohode, lebo nová nádielka mačiatok každého polroka sa zvládnuť nedá, to súhlasím. Inak ale chválim, že sa staráte o túlavé mačky.

2021-03-08 16:51:14

danabortlikova Rozkošné mačičky a nádherné obrázky!

2021-03-08 20:01:44

mojebags AdharaDecor možná byste měla na kastrování jiný názor, kdybyste jako já viděla na vlastní oči jak to dopadne, když se nekastruje. Ty chudinky mají každého půl roku koťata, rodí ve špíně a zimě, rok od roku jsou hubenější a vysílenější. Nemají dost jídla a pití pro sebe natožtak pro koťata. Lidi do nich kopou, najíždějí na ně auty, mlátí je smetáky, snaží se je otrávit a rozdupávají jim misky s vodou. Když už se mi povede některou z nich chytit po měsících ochočování, tak ji nemám kam dát, protože útulky jsou přeplněné, a to jsem psala do útulků po celé republice. Proto jsem pro kastrování.

2021-03-09 07:16:443x

AdharaDecor Keby ste pozorne prečítali môj príspevok, vedeli by ste, že aj ja som radšej za kastrovanie ako za neustále pôrody. Len si myslím, že aspoň jeden pôrod by mali absolvovať, to je celé.

Aj ja vidím trápenie mačiek, už od detstva ma zožiera zabíjanie malých mačiatok. Robím pre ne, čo sa dá, žiaľ, veľa sa nedá. Vlani som si osvojila dve takéto nechcené mačiatka a len čo sa mi podarí chytiť ich divú matku, zabezpečím jej kastráciu.

2021-03-09 09:17:23

miu @AdharaDecor Ale ten názor, že by mala mať mačka raz v živote mačiatka, je už dávno vyvrátený. Tá jedna mačka má mačiatka, tie podľa Vášho názoru by asi tiež mali mať raz za život mačiatka a tie jej ďalšie atď...

Po pár rokoch si môžete nakresliť rozkošatený rodostrom :(

A k tomu blogu, obrázky aj mačičky sú krásne :)

2021-03-09 18:58:30

AdharaDecor @miu , prípadne aj Mojebags: Nechcem sa hádať. Mám na to kopu protiargumentov spísaných v blogu, ktorý sem ale podľa pravidiel nesmiem nalinkovať. No ak si vygooglite "morálny problém kastrácie", možno vás to dovedie k vysvetleniu, čo je na tom zlé. A ak napriek tomu budete trvať na svojom, môžeme sa o tom porozprávať inde.

2021-03-09 23:01:441x

mojebags @miu moc děkuji :)

2021-03-10 13:59:001x

Pre komentovanie musíš byť prihlásený, nejde to ináč.

P
CZ
mojebags
mojebags
132 predaných ks, 103 hodnotení

Reaguje do 2 hodín

Kreslím a šiju a ráda obojí kombinuju. Výsledkem pak jsou poctivě vyrobené kabelky a batohy ušité bez použití lepidel z pečlivě vybraných vegan-friendly materiálů.

Balíčky dočasně posílám pouze dvakrát týdně. Pokud spěcháte, napište mi, a pokusím se Vaši objednávku odeslat dříve. Děkuji za pochopení, Petra

Vecičky nájdete

V žurnáli sú spomínané:

 - Lisabon - umělecký tisk - 12227591_Lisabon - umělecký tisk by mojebags
 1 komentárov
 Páči sa 59 ľudom
15,19 €
 - Doma - umělecký tisk, 30 × 30 - 12705189_Doma - umělecký tisk, 30 × 30 by mojebags
 Páči sa 23 ľudom
15,- €
 - Zimní večer - umělecký tisk, A4 - 12783966_Zimní večer - umělecký tisk, A4 by mojebags
 Páči sa 42 ľudom
15,- €
 - Kotě - umělecký tisk - 12957427_Kotě - umělecký tisk by mojebags
 Páči sa 20 ľudom
15,- €
 - Barcelona - umělecký tisk - 12962654_Barcelona - umělecký tisk by mojebags
 Páči sa 49 ľudom
15,- €

TOP Žurnál - Týždeň

Najlepšie žurnály posledného týždňa TOP žurnál mesiac »

TOP Žurnál Mesiac

Najlepšie žurnály mesiaca

Viac »
Kompletná hitparáda žurnálov »