Kůň měl nedotažený zadek, hříva mu přetékala přes okraj a nohy byly na dvou místech rozjeté.

Tohle je pohled na mikinu, kterou jste málem nikdy neviděli.

Minule jsem vám slíbila, že vám ukážu, jak vypadá celý proces od prvního nápadu až po hotový kousek, který je připravený jít do obchodu. Uvidíte jak dlouho to trvá, jak vypadá proces, i mé rozhodování.

Začíná to bílou tužkou

Tedy Apple Pen.

K výšivce jsem přišla přes ilustraci, takže v první fázi nevyšívám, ale kreslím, a zjišťuju, jestli to, co vidím v hlavě, vůbec dokážu dostat ven. Tady se moje představivost poprvé potkává s realitou, s mými schopnostmi i limity. A ukazuje se, jak moc jsem ochotná tu hranici posouvat, kolik mám trpělivosti a jak dlouho se budu vracet ke stejné myšlence, než se něco stane.

Protože přesně to se děje. Vracím se k tomu několik dní po sobě, někdy i týdny. Až jednoho dne (nebo taky nikdy) přijde ten moment, kdy před sebou mám to ono. Není to o technické dokonalosti, ale o rezonanci. O pocitu, který nedokážu úplně vysvětlit, ale poznám ho okamžitě.

Pak to musí poznat stroj

Tohle je krok, o kterém většina lidí ani neví, že existuje. Před rokem jsem to nevěděla ani já.

Říká se tomu digitalizace, a jde o převod ilustrace na soubor, kterému rozumí vyšívací stroj. Ten soubor mu řekne úplně všechno: kudy má jehla jít, jakým stehem, v jakém pořadí, s jakou hustotou a barvou nitě, kdy tu nit vyměnit.

Existují programy i lidé, kteří design zdigitalizují za vás. Já digitalizuju každý svůj návrh sama a ručně, protože pro mě to není administrativní krok, kde se ilustrace jen převede do stehů, ale druhá polovina navrhování. Tady zjišťuju, čeho je stroj schopný a kde dokáže věci, které mě u náčrtu ani nenapadly. Kdybych to outsourcovala, ušetřila bych hodiny práce, ale přišla bych o přesně to, díky čemu se návrhy v tomto kroku dál vyvíjejí.

Než cokoliv označím jako hotovo

Než je design opravdu finální a může jít do výroby, sedneme si k němu s partnerem. Má za sebou skoro dvě dekády zkušeností se strojovou výšivkou a technické detaily, díky kterým výšivka vypadá precizně a prémiově, se od něj s každým kouskem učím za pochodu.

Pak přichází test. Design se poprvé vyšívá na látku s barvami nití, které jsem pro něj vybrala. Než se stroj spustí, je potřeba vyznačit umístění rámu, vybrat a připravit stabilizátor, navléct nitě, nahrát soubor... a teprve pak stisknout start. U většiny mých motivů běží stroj až dvě hodiny, a celou dobu kontrolujeme a hlídáme.

Po vyšití se opatrně odstraní stabilizátor, očistí značení, odstřihnou přebytečné nitě a kousek se vyžehlí. Nafotím ho, natočím pár videí, uložím do skladu a zařadím do portfolia.

Až na to, že se to nemusí povést napoprvé.

Když se to nepovede: příběh koně z úvodu

Zkuste si to představit spolu se mnou. Hodina, dvě hodiny strojového času. K tomu veškerá příprava a všechny ty dny a týdny pečlivé práce na každém kroku. A pak zjistíte, že výšivka dopadla způsobem, kvůli kterému kousek prostě není nositelný, natož prodejný.

Je to trochu jako upéct jablečný koláč, ale místo osvědčeného receptu ho poskládat na místě, včetně surovin, se kterými jste nikdy předtím nepracovali. A teprve po vytažení z trouby zjistíte, co se nepovedlo a jak na to jít příště jinak. Tak vypadají experimenty, které jsou vždycky součástí tvorby, když nenásledujete šablonu, ale vyrábíte něco nového.

Mrzelo mě to. Kdo by nechtěl, aby vyšel každý pokus napoprvé. Ale taková je realita, a já jsem musela přijít na to proč, a hlavně jak to opravit. Následovalo několik kol úprav. Měnili jsme soubor, zkoušeli různé stabilizátory, testovali textil různého složení a gramáže. Až jsme to našli. Dnes se motiv vyšívá dokonale na trička i mikiny nižší i vyšší gramáže, a na zakázku už byl vyšitý i na kalhoty. 

Proto to trvá, a proto to tolik stojí

Tohle všechno se odehraje předtím, než si můžete koupit oděv s originální výšivkou. Ne s malým logem, kterého se po světě prodaly miliony kusů a které se vyšije za 5–10 minut.

Sám kůň měří 30 cm na výšku a 20 cm na šířku. Jde o víc než 60 000 stehů, nit se mezi barvami přehazuje víc než desetkrát a stroj běží skoro dvě hodiny – jen na jeden kus. Proto se autorská výšivka nedá srovnávat s vyšívanou mikinou z běžného obchodu, a proto má i jinou cenu.

A pokud máte kousek s mou výšivkou a čtete tohle v roce 2026, je vysoká šance, že držíte v ruce kus číslo jedna až deset toho konkrétního designu, co kdy vznikl.

Proč to dělám

Vždy mě táhla tvorba na pomezí reality a fantazie. Vidíme to v umění, ve filmech, a všude tam, kde tvůrce projeví vlastní představivost, kreativitu, a styl. Také jsem toužila jsem po něčem neobvyklém, co nevidím všude kolem sebe a co je zpracované s péčí. A vždy jsem oceňovala řemeslo, preciznost a volnost v sebevyjádření skrz tvorbu. Přítomnost takových věcí ve svém prostoru zkrátka vnímáte jinak.

Ve své práci tohle všechno propojuji pomocí strojové výšivky. A pokud si ceníte toho, čeho já, tvořím pro vás.

Mikina s koněm

Mikina, o které je tenhle příběh, je aktuálně v mém obchodě na Sashe za 99 EUR, ve velikostech XS–XL, k odeslání do týdne. Aktuálně mám k dispozici dva odstíny (bledě modrá a hnědá/starorůžová), další postupně přidávám. Chcete jinou barvu? Napište mi a vybereme ji společně.

Co bude dál?

Napadlo vás už někdy srovnávat ruční výšivku se strojovou? Který přístup podle vás "zaslouží" vyšší cenu? Tímhle se zabývám taky, a příště o tom napíšu víc.

Pokud vás zajímá cokoli dalšího, napište mi to do komentářů nebo mi pošlete zprávu.

Klára