Človíčku, tento příběh čti a nech jej pomalu prostoupit svou myslí,
až noc tiše převezme svou vládu
a plamínek svíčky začne tančit v temnotě.

Teprve tehdy se jeho slova probudí
a šeptem ti odhalí to,
co ve dne zůstává skryto.

Příběh je temný a plný tajemství.
A chceš-li spatřit to, co ukrývá,
musíš překročit práh světa tajemna.

Průvodkyně, Poutník mezi světy,
která se dívala, cítila a naslouchala,
poznala mnohem víc, než smí prozradit.

Proto se dívej pozorně, naslouchej tichu a čti mezi řádky.

Možná zahlédneš něco, co mělo zůstat skryto. Nebo naopak? Mělo být tebou odkryto?

Kdo vstoupil v tuto hodinu
tam, kam lidská stopa nepatří?

Vánek ke mně donesl tvou vůni.
Vůni, kterou velmi dobře znám. Nejsi zde poprvé. Vím.

Človíčku, vítám tě v mém jiném světě.
Jen nevím, zda tě mám pustit dál.

Některá místa si totiž své návštěvníky vybírají sama.

Copak ty nevíš,
že v tuto hodinu patřím těm,
kteří tu byli dávno před tebou.

Letní magický úplněk vystoupil na nebe.

Bouřkový měsíc tak rozsvítil cestu těm, kteří kráčejí tam,
kam jednou vstoupíš i ty.

Stojíš tiše a hledíš na mé staré zdi,
protkané příběhy, které můžeš cítit i ty. 

Bojíš se?

Ano, bojíš.

Tělo stojí nehnutě.

Srdce bije jako o život.

Jak příznačné pro toto místo a čas.

* * * *

Ne, nevstupuj dál.

Jen se dívej a naslouchej.

Odkryji ti dávná tajemství,
která mé zdi ukrývají.

Vidíš, slyšíš, cítíš?

Příběh lásky, štěstí a radosti,
jehož smích ještě stále bloudí mezi mými zdmi.

Pootoč se…
ale ne příliš rychle.

Vidíš ten stín?

Tady zůstala bolest, hněv, ztráta i slzy.

Čas je odnesl,
ale mé zdi je stále šeptají.

Naslouchej…
možná uslyšíš i pláč.

* * * *

Človíčku, ty pláčeš sám.

Vidím tvé slzy,
jak ti tiše mizí ve tmě.

Neboj se i bolest jednou umlkne.
Každý příběh má svůj poslední řádek.

Možná právě teď tvé slzy, tvůj soucit napsaly poslední řádky jednoho dávného trápení.

Ještě jeden tichý pohyb...

Pootoč se.

V temnotě cosi na okamžik zazáří.

Nevíš, odkud světlo přichází.
Jen cítíš, že tě volá.

Naděje se probouzí z temnoty
a odvaha tiše šeptá:

"Ještě neodcházej…"

Možná ten záblesk
ukazuje cestu, která dosud nebyla vidět.

Možná tě to světlo poznalo
dřív, než jsi poznal ty jeho. 

A možná tě čekalo od samého začátku.

Ač jsem starý a ze mě už mnoho nezbylo,
uvnitř stále cosi žije.

Jsem jako starý strom,
jehož kořeny ukrývají život.

Stačí jediný výhonek
a to, co mělo dávno zemřít,
znovu povstane.

Človíčku, otevřel jsem ti své brány
a ty jsi otevřel ty své.

Na jediný okamžik se setkaly dva světy.

Ti, kteří zde dávno spočinuli,
upírali svůj zrak k tomu, co teprve mělo přijít.

A ty, stojící v přítomném čase,
jsi hleděl tam,
kde minulost ještě šeptá své příběhy.

V tichu jsme si byli rovni.

Svět úplňku a má dávná tajemství,
která se ukazují jen těm,
kteří se odváží dívat.

A možná právě proto ses ocitl zde.

* * * *

Človíčku…
odvážíš se vstoupit do tmy a hledět minulosti do očí?

V jejích stínech čeká to,
čemu se jiní raději vyhýbají.

Protože kdo se bojí minulosti,
ten se může ztratit v budoucnosti.

♥️ Poutník mezi světy vám přeje, ať i v té nejhlubší tmě najdete světlo, které nikdy nezhasne. ♥️