Zimní slunovrat v souznění s 4. adventní nedělí. Den 21.12.2025 zahalen pod rouškou Krušnohoří a jeho tajemna.

Krušné hory. Už od malička ve mně vyvolávají poněkud větší respekt, pokoru a strach než jiné hory. A, že oproti jiným horám by se dalo říct, že jsou to takové kopce (se vší úctou k nim). Krušné hory jsou pro mě symbolem tajemna, magie a skrytých příběhů, které když putujeme po stopách těch, co tu byli dřív jako by opět ožívaly. Ožívají kroky, hlasy, duše a emoce. Radost, štěstí v proměnách v bolest a strach. A i přes toto všechno, ač se může zdát negativní mě Krušné hory neskutečně přitahují. Mám ráda tu jejich tajemnou atmosféru pod rouškou strachu.

21.12.2025 tento výjimečný den jsme se vypravili na putování po hřebenech Krušných hor. Na 15 km putování nás provázely sluneční paprsky v plné síle, úchvatné výhledy, západ slunce a v neposlední řadě černo černá tma spolu s nebem posetém hvězdami.

Úchvatné, jedinečné, nespoutané, svobodné!

Ovšem v čem se tyto scenérie zcela vymykají bylo cosi záhadné, co nás provázelo celé putovaní. Záhadný zvuk, který se tichou a mrazivou krajinou linul a vkrádal do našich myslí. Nevím, jak ho popsat. Byl to zvuk podobný vlčímu vytí, meluzíně nebo poněkud zvláštnímu dětskému smíchu či, pláči? Byli chvíle, kdy jsem cítila hodně velkou úzkost. A nejen já. Děvčata na tom byla obdobně, ne-li ještě hůř. Na, co jsem neskutečně hrdá, je, že žádná hlasitá panika, hysterie, křik se neděje. Máme jasný cíl, dorazit v pořádku k autu. Teplá ruka, která se proplete s mou a pevné objetí pro nás všechny tři spolu s klidným a pevným hlasem nás drží a podporuje. Filda. A tak v mrazivém tichu, tmě jdeme krok za krokem se strachem v zádech. Prociťujeme všechny ty emoce kolem, které prostupují našimi těly a říkáme si hlavně se neohlížet a nedívat do té černoty, která nás víc a víc pohlcuje ve své náruči. A pak ten zvuk. Zas a zas jde slyšet. Jako by byl blíž. Je hlasitější a častější. Sakra, co to je?! Snažíme se to nerozebírat a když už na to dojde řeč, racionálně si vysvětlujeme, že to určitě je to či ono, ale upřímně nikomu nám to ve skutečnosti nějak nesedí.

Jen, o tom píšu běhá mi mráz po zádech. Když vezmu fakt, kolik toho máme nachozeno ve dne, v noci, horku, zimě, větru, dešti, sněhu a nikdy jsme toto nezažili. Nikdy.


Že by "čarovala" magická energie zimního slunovratu spolu s 4. adventní nedělí?