Robert V. » Tvorba / 2023-05-04 13:00:02 /  8 komentárov / 30 lajkov / 303x zobrazený

Vyrůstala jsem v 80. letech, takže jsem převážnou část volných hodin trávila venku před barákem. Bydleli jsme v nejjižnějším cípu jižní Moravy uprostřed jednoho menšího sídliště. Zrovna vedle našeho domu se rozprostírala poměrně velká zatravněná plocha, která byla hojně využívaná ke hraní fotbalu. Na samém okraji tohoto prostoru byl malý schod, kde vznikaly nejúžasnější jeskyně pro malá plastová zvířátka. S Romčou, která bydlela v prvním patře a byla asi o tři roky starší, jsme jim stavěly postýlky, stoly, a nebo zahrádky z větviček či dřívek od nanuků. Mezi další oblíbené hry patřila ta na prodavačku. Spodní část balkónu měla po stranách malé záhyby, kam jsme nastrkaly modrá kvítka chrp, květy sedmikrásek, heřmánek, pampelišky a řebříček. Okna do sklepa pak sloužila jako pult na balení a počítání nákupu. S Romčou jsme se střídaly v rolích zákazník vs prodavač a vydržely jsme vždy prodávat až do setmění:)

Když se nás ale před barákem sešla větší parta, hráli jsme céčka nebo kuličky. Chodník před schodištěm do domu byl popraskaný a my jsme tyto praskliny a prohlubně využívali právě k těmto účelům. Já jsem ale bohužel byla většinou ta, která odcházela domů s poloprázdným pytlíkem hliněnek a pár zbylými kousky céček v kapse. Mám takový pocit, že ostatní dost profitovali na mém nižším věku a tudíž menší schopnosti určité koncentrace, kterou tyto hry vyžadovaly. Každopádně mě tato indispozice nikdy neodradila k další hře. Prohlubně, škvíry a díry jsou na chodníku dodnes. Pokaždé, když se jedu na Moravu ohřát a potkat se s přáteli, kontroluji jejich stav a na malý moment jsem zase ta malá holka v teplákách s klíčemi na krku.

Cvrnkací kuličky jsme vyrobili prostě jen z radosti. Párkrát se nás někdo zeptal, zdali bychom je dokázali vyrobit, protože jakoby vymizely z obchodů, a tak jsme do toho šli. Lněný pytlík nám šije česká značka MagsBags, která se zabývá ekologickými obaly převážně na potraviny. Toto propojení dvou rukodělných firem mi dává smysl a velmi mě těší.

Moje kamarádka z dětství před lety odešla na druhý břeh. Jsem ráda, že se mi takto vloudila do příběhu a já tak mohla zmínit teď a tady její jméno a pomyslně jí poděkovat za momenty, které jsme si spolu fakt užily:)